úterý 29. března 2016

Kdy je načase opustit bezpečné místo v minulosti?

Co děláš ve volném čase? Jaké máš koníčky? Otázky vcelku jednoduché. Jsme na ně zvyklí odpovídat téměř neustále. Je to takové nejbezpečnější téma když se seznamujeme nebo hovor z nějakého důvodu vázne. Tady nemůžeme šlápnout vedle. O svých zájmech dokážeme mluvit hodiny a pokud se zájmy druhé strany alespoň trochu blíží těm našim, je vyhráno.


Naše zájmy nás definují, určují naše "bezpečné" místo ve společnosti. Dovedou nás ke stejným nadšencům jako jsme my.



Ale každý se mění, dospívá a tím se také mění okruh jeho koníčků. Jste ochotní věnovat stejné množství času tomu, co jste milovali před 5 lety? Považujete to ještě stále za důležité? Milujete to tak, jak jste to milovali před tou dlouhou dobou? Prezentujete to stále jako jeden ze svých zájmů číslo jedna, i když už jím dávno není?
Sama musím přiznat, že to tak mám. Je totiž zatraceně těžké skončit s něčím, co tak dlouhou dobu bylo mou součástí. Všichni o tom věděli, byla to jedna z věcí, která mě charakterizovala. Ale teď jsou mé priority jinde a bohužel se nemůžu věnovat všemu. Něco musí ustoupit do pozadí. Ale je to naprosto běžné. Všichni jsme to jistě zažili. Pokud ne, šťastný to člověk, který vše stále stíhá!

Den má 24 hodin. Není nafukovací. Podle toho se průběžně mění naše priority.


Odmalička jsem milovala kreslení. Dokázala jsem tím trávit dlouhé hodiny. Jako perfekcionista jsem nejednou svůj výtvor roztrhala, zmuchlala a s naštvaným výrazem poslala do hlubin odpadkového koše. Ale i přesto to bylo TO něco. To něco, co mě činilo šťastnou a co mi i vcelku šlo. Papír jsem občas vyměnila za plátno a vznikly tak propracované obrazy, které mají u nás doma své místo na stěně. 



Když se mě někdo zeptal co ráda dělám, kreslení a malování bylo jasnou odpovědí. K Vánocům a narozeninám jsem dostávala plátna, sady tužek na kreslení, malířský stojan... To vše teď ale leží ve skříni a jen občas k těm malířským proprietám obrátím zrak. Jak dlouho jsem se nevěnovala malbě na plátno? Už to bude přes rok. Kdy jsem si naposledy sedla nad čistý papír, vzala do ruky tužku a kreslila? Opravdu kreslila a ne jen tak čmárala drobné malůvky do rohů? To už je taky hodně měsíců. Za pár týdnů to bude rok.

Kdyby mi někdo v minulosti řekl, že nebudu kreslit déle než pár týdnů, ťukala bych si na čelo. Měsíce v ruce nedržet tužku a nesnažit se vytvořit něco jedinečného? NEMOŽNÉ!


Ale nemožné se stalo skutečností. Trhá mi srdce, když to píšu takhle na rovinu, ale je to tak. Už nemůžu říct, že bych kreslila ostošest. Už to není můj zájem číslo jedna. Není to aktivita, které bych se věnovala každou volnou chvilku. Mrzí mě to, ale je to tak. Mám pořád tendenci říkat, že kresba a malba jsou mými koníčky. Zvyk z minulosti. Je načase upustit od tohoto tvrzení. Alespoň na nějakou dobu, dokud se k tomu zase naplno nevrátím.
A nastává moment definování nového zájmu. Bezpečné místečko se vytratilo a při navazování nových kontaktů bude třeba zmínit to, čemu se doopravdy věnuji. Budu si muset najít "schéma" nového tématu. Objevit nové souvislosti, obohatit okruh svých známých a najít nová témata s těmi starými "kreslícími" kamarády.




A proč to všechno? Pro upřímnost. Abych nelhala jim, ale ani sobě. Abych nevytvářela mylnou představu toho, kdo jsem. Staré zájmy ustupují novým a ačkoli je těžké opustit to, co jsme tak milovali a co nás naplňovalo, čas postupuje dál. Našich 24 hodin už je naplněno něčím jiným a je třeba postavit se k tomu čelem a oznámit celému světu s čím jsme skončili (jednou provždy nebo jen na nějaký čas, ikdyž bude dlouhý) a s čím začínáme. Tlak okolí a jeho nepochopení této změny může být překážkou, která se nás bude snažit natlačit do starých bezpečně vyjetých kolejí, ale život je změna a nemá smysl bránit se jí. Nenechte se přemlouvat k něčemu, co vás už nezajímá, nebaví, prostě a jednoduše co je spíš boj než radost.

Že je tohle všechno hloupost? Razantně říkám ne. Musíme si uvědomit, že i takováto maličkost nás definuje. Pokud se nedokážeme oprostit od tvrzení, že naším zájmem je něco, co jím není, jak potom zvládneme odejít od daleko zásadnějších věcí? Konec jednoho nás může přivést k začátku jiného. Jedno střídá druhé - to je koloběh života.


Neměli bychom lpět na starých nepravdách. Je třeba hýčkat nové skutečnosti.


Jakého zájmu jste se postupně vzdali vy? Co už nemá místo ve vašich 24 hodinách a co nového tam naopak přibylo? Byla ta změna těžká? Zkoušíte se vrátit ke starým zájmům nebo necháváte život plynout tak jak prostě a jednoduše je?

Ať tak či onak, užívejte si to, co právě děláte. To, co vám působí největší radost. To, čemu jste ochotni věnovat svůj veškerý volný čas :)

Vaše B.


9 komentářů:

  1. To si maľovala ty? Wow, nevedela som, že si maľovala :) Je to neskutočné!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za chválu, Verunko! :) (a vcelku dost se červenám O:)) Ano malovala jsem to já, ale abych nebyla za malířského génia - měla jsem k tomu vždy nějako předlohu, z hlavy bych to asi tak dobře nezvládla.

      Vymazat
  2. Taky jsem kdysi malovala, jak portréty, tak sem tam různé malůvky po papírech. Jenže všechno jednou přejde - jak říkáš - a nahradí to něco nového. Po malování jsem natáčela různé taneční covery na různorodé skupiny/zpěváky a teď jsem zakotvila u čtení knih (zhruba 4roky), což se stalo mou vášní. Četla jsem knihy i předtím, po základní škole skoro dennodenně, ale pak me to na nějaký ten rok přešlo a věnovala jsem se malování a tomu tančení, teď se ale láska ke knihám vrátila a popravdě si myslím, že tenhle koníček je "nekonečný" i když jednou přestaneš, stejně tě to stáhne znovu:) (samozřejmě ale asi jen milovníka knih)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Terko, moc Ti děkuji za ujištění, že v tom nejsem sama. Spadl mi kámen ze srdce :) Ráda bych se na nějaký Tvůj taneční cover podívala, kdysi jsem s tancováním také koketovala (než se zjistilo, že jsem jedno velké nemehlo) a dodnes se ráda podívám na promyšlenou choreografii a obdivně u toho sním o tom, jak musí být krásné zvládnout to zatancovat :)
      Přesně jak jsi zmínila - knihy jsou asi opravdu láskou na celý život. Nepotřebujeme žádné zvláštní dovednosti k tomu, abych si je mohli naplno vychutnat. Můžeme se k nim vrátit po delší pauze bez rizika, že by se na nich něco zásadního změnilo. A máme vždy jistotu, že nám vykouzlí úsměv na rtech :)
      Přeji Ti spoustu krásných chvil nad knihou!

      Vymazat
  3. Posledný odstavec Tvojho článku mi hovorí z duše. Venovať sa treba tomu čo nás v danej chvíli baví a napĺňa. Ak niečo čo Tvoju myseľ živilo dlhé roky a ľudia Ťa s tým automaticky spájajú, stratilo pre Teba to, povedzme, kúzlo, netreba sa k tomu upínať len kvôli okolitému svetu. A predsa, svoj talent nezahadzuješ von oknom, kedykoľvek sa k svojej starej vášni môžeš vrátiť a nadobudneš pocit, akoby si stretla starého priateľa, s ktorým si máš toľko čo povedať. Maľuješ naozaj nádherne, klobúk dole. Veľmi úprimný článok Barborka. Netráp sa zmenou postoja :) Želám Ti nádherné jarné dni plné slnka a úsmevu na perách :) :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evičko, jak Ty to děláš, že mi vždy zlepšíš náladu? Děkuji Ti za krásný komentář. Opravdu jsem se chvíli cítila provinile, že už se nevěnuji tomu, co mě tolik bavilo. Ale přesně jak říkáš, nebylo by správné nutit se do toho jen kvůli ostatním. Třeba zase časem objevím kouzlo štětců a tužek a stanou se tak starým kamarádem, který sice na čas zmizel, ale znovu se objevil a nějakou dobu se zdrží :)
      Doufám, že prožíváš krásné prosluněné dny a zažíváš jednu radost za druhou ;)

      Vymazat
  4. Páni, malovala jsi opravdu krásně! :) Ale mluvíš mi z duše, já jsem člověk, který dělá rád spoustu věcí, vždycky je nějaké to období, kdy mě něco chytne, třeba dva roky cvičit a zdravě jíst a teď na to prostě nějak není čas (spíš chuť, ale výmluva na čas zní lépe :). Člověk nemůže dělat jednu věc pořád dokola, pak se mu omrzí, vždyť se k tomu můžeš vrátit kdykoliv budeš chtít a až ten správný čas přijde poznáš to, nebudeš se do toho nutit, prostě to půjde úplně samo :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kouzelná formulka o čase je nejlepší omluvou. Taky ji směle využívám :) Doufám, že štětce a tužky opráším brzy a obrovským nadšením. Moc Ti děkuji za milý komentář :)

      Vymazat
  5. No teda, nádherné obrazy! :O Až mi přišlo líto, že už nemaluješ. Ale chápu tě. Čas je sice relativní, každému utíká jinak a jinak utíká při různých činnostech... Ale! Svazují nás pravidla odpočítávání času. Den má 24 hodin, dní je sedm do týdne, týdnů... A také nám byl určitý čas odměřen. Je to vzácná komodita a je barbarské s ním mrhat. Hospodaření s časem je dovednost, která by se měla učit minimálně od školky. Kdo může s čistým svědomím říct, že to zvládá alespoň na 80%
    Je to tak jak píšeš, měníme se. Mění nás prostředí, zkušenosti, lidé které potkáváme, nebo jsou nám hodně blízcí. Věřím, že je správné zkoušet nové. Můžeme tak porovnávat. Jen tak si uvědomíme, co opravdu milujeme a stojí mám za tu velkou investici. Pokud něco milujeme, tak nás vlastně ani nenapadne v souvislosti s tím přemýšlet o oběti. A odfiltrujeme to, co jsme si jen na čas vzali za své. Jestli se k malování nevrátíš, protože tě to už nebude lákat, mělo to tak být a potom tě to nebude mrzet. Ale věřím že malovat budeš. A s ještě větší radostí. Není třeba tlačit na pilu.
    Mohla by jsi přidat ještě nějaké obrázky? Určitě by to zajímalo víc z nás. Měj krásný víkend :)

    OdpovědětVymazat