pátek 8. srpna 2014

Poezie - děsivá stvůra nebo příjemná kráska?

Co tím chtěl básník říct? Stará, velmi dobře známá a většinou z nás nenávidění otázka z hodin českého jazyka. Kolik desítek významů básní jsme se museli naučit nazpaměť, protože z hlavy bychom nic nevymysleli? Když si na tohle období vzpomenu, jsem ráda, že rozbory básní jsou pro mne minulostí. 
Poezie je plnohodnotné odvětví literatury stejně jako próza. Přesto jí mnoho lidí opovrhuje. Ve většině případu je to proto, že ji prostě nerozumí. Na jednu stranu se není čemu divit - pokud chceme vyjádřit nějakou myšlenku, stačí vybrat srozumitelná slova a ne vymýšlet "patvary" a květnatá, mnohdy záhadná slova a slovní spojení. Na druhou stranu, když chceme popsat neuvěřitelnou krásu okamžiku, místa, osoby nestačí říct pouze "To je pěkný!".
V historii by se za předchůdce básní a poezie obecně daly považovat pokřiky a hecování při gladiátorských zápasech, v krvavých válkách, při rytířských turnajích. Pokřik, jednoduchá rýmovačka je tisíckrát výstižnější než dlouhé popisování. Kdo chodí na sportovní utkání jistě zná týmové pokřiky, které mají nabudit domácí hráče a zastrašit protihráče. Krátký rým, který se nese stadionem plným skandujících fanoušků. Nebojím se tento jev nazvat zvláštním druhem poezie. Možná mě mnozí ukamenují, ale vidím to tak.
Také v období okolo politických převratů a vlasteneckých bojů, se poezie využívala hojně. Za slupkou kulturního projevu se častokrát skrýval motiv vlastenecký, který byl ve hře se slovy tak skvěle schovaný, že se nesprávným lidem jen těžko odhaloval. 
Texty písní, jsou poezií, kterou nadaní jedinci zhudební a dostanou do povědomí. Může jít o díla, která měla být pouze psanou poezií, ale s plynoucím časem, si ji umělci vypůjčili a převedli ji do hudební podoby. Samotnou mě překvapilo, když jsem si při čtení Shakespearova sonetu číslo 147 jednotlivé řádky pobrukovala v určité melodii. A pak mi to došlo - Chinaski z tohoto sonetu udělali jednu píseň, kterou jsem vždy zbožňovala (a neznala její název...) a teď mám díky tomu všechny Shakespearovy sonety v daleko větší oblibě.


Takovéto maličkosti, nás mohou přivést ke krásným chvílím s poezií. A propos - pamatujete si na svá školková léta? Už jako čtyřletí caparti jsme uměli jednoduché říkanky. Nepočítají se i ty mezi výtvory z dílny vznešené paní poezie? A později na základní škole jsme se účastnili recitačních soutěží (alespoň třídních kol, ve kterých se vybírali ti, kteří budou zastupovat třídu v celoškolním výběru). Pamatuji si, že vybrat vhodnou básničku byl oříšek, nakonec jsem zvolila dílko z této knihy:



Na střední škole jsem objevila kouzlo cizojazyčných básní. Najednou cizí řeč vnímáte naprosto jinak. V mém případě to bylo dílo Antonia Machada: Introducción a los sueños. Vyjádřit o co v této básni jde, bylo nadmíru těžké. Je to jiný jazyk, jiná kultura, jiné historické pozadí. Když na mě přišla řada na recitační soutěži před velvyslanci z iberoamerických zemí bylo to těžké. Tlak a stud se zdáli nepřekonatelní. Ale samotná báseň mě zachránila - nádherně znějící slova a hlavně rýmující se verše mi vše ulehčili. A znovu jsem se přesvědčila, že nerýmující se básně nejsou nic pro mě. Nerozumím jim a nedokážu ocenit jejich krásu.
Myslíme si, že se poezii můžeme úplně vyhnout, protože nám ji ve škole (nebojím se říct) zhnusila povinná četba jako je Máj, Maminka atd. a my se s ní nechceme znovu setkat. Ale pro některé bohužel, pro některé díkybohu, je to nemožné. Nemůžeme se jí vyvarovat na 100%. proto by bylo možná lepší, kdyby si každý z nás, vpustil do svého světa alespoň takové básně, sonety atd., které nám nejsou proti srsti - pár rýmovaných řádků, ke kterým se budeme občas vracet, anebo nějaký náročnější nerýmovaný výtvor, který nás uchvátil svou komplikovaností.

Nemám v oblibě čtení básnických sbírek, nevyhledávám díla psaná ve verších, ale jednou za čas (třeba při poslechu nějaké zajímavé písně) ráda sáhnu po Shakespearových sonetech nebo mé dětské knize říkadel a básniček, a nechám se unášet na vlnách tohoto druhu literatury.


5 komentářů:

  1. Krásný článek, moc se Ti povedl! Díky Tobě vzpomínám na svojí základní školu a recitační soutěže. Byla jsem v České republice druhá s básničkou Jak to bylo pohádko, zabloudilo kuřátko... A pak jsem omylem rozbila sirup v krámě, tehdy stál 32 korun a to bylo mé kapesné na měsíc, byla jsem z toho nešťastná :D Ráda si čtu básničky od Žáčka, Suchého, moje Nedělní chvilka poezie na blogu Tě asi minula, nejspíš bloguješ od později viď? :) A cizí jazyky páni to jsi dobrá! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za pochvalu :) Tyjo, gratuluji! :) (Zvládla bys ji ještě odrecitovat nebo by ses na ni musela nejdřív kouknout? :D) Musím přiznat, že Nedělní chvilky poezie u Tebe na blogu čtu až teď, co jsme se o nich právě dozvěděla (stydím se, stydím :/). Je to moc hezký projekt, přiblíží různé básně hravou formou :) V té španělštině to zní krásně poeticky, ale byla to makačka :D :)

      Vymazat
    2. Není zač :) Musela bych se podívat, nějaké úryvky mi znějí v hlavě do teď, ale pomíchané :) Nevadí, byl to takový chvilkový nápad a jsem ráda, že aspoň chvilku to lidi bavilo, možná ho obnovím zase na dlouhé nudné zimní večery :)

      Vymazat
  2. Moc pěkně napsané, také jsem si vzpomněla na Basterčiny Nedělní chvilky a na to, že jsem sama o tom chtěla napsat, ale nějak se ne a ne dokopat.
    Na Jak to bylo pohádko jsme se na pedáku učili teorii poezie, nezdá se to, ale super básnička:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A já tuhle populární básničku vůbec neznám :D ... Některé články člověk odkládá a odkládá, ale pak přijde chuť na psaní a to se to píše! :)

      Vymazat