středa 7. prosince 2016

Rampestreken a Trollstigen

Určitě víte, že túry, výšlapy a horská turistika obecně je v Norsku velmi oblíbenou zábavou. No a to bych nebyla já, abych se tomuhle životnímu stylu taky nechtěla přizpůsobit nebo ho alespoň okusit. Nejsem žádný velký sportovec, ale nějaké to chození ještě zvládnu, myslela jsem si, když mě kamarádka lákala na můj historicky první výšlap v Norsku. Studovala tady před rokem a do Ålesundu se naprosto zamilovala, takže nebylo divu, že se sem na pár dní vrátila a při té příležitosti jsme naplánovaly jeden společný den naditý norskou přírodou.





Dopoledne jsme všichni vyrazili směr "výšlap století" (alespoň pro mě teda jo). Abych řekla pravdu, neměla jsem páru kam přesně se budeme šplhat, bylo to takové malé překvápko. Když jsem po cestě plné dechberoucích výhledů stanula na úpatí kopce/hory/velehroudy mé oči se vytřeštili, brada klesla, srdce přestalo bít a v krku vyschlo. Rampestreken. 550 metrů nad mořem. Startuje se z nuly a jeden by řekl, že půl kilásku je v pohodě. No... Není. Tohle převýšení je totiž sakra velký. Po prvních 10 minutách jsem měla dost. Nejsem lenoch, ale když se skoro nemůžete nadechnout už po 10 minutách a víte, že půjdete ještě minimálně hodinu (spíš víc) a pak to samé dolů, vaše duše se schoulí do klubíčka a vy chcete brečet.
Pohled na norské babičky a dědečky mě však vyburcoval k neochvějnému rozhodnutí vydrápat se až nahoru. Nevím jak to dělají, ale Norové jsou až příliš fit. Tenhle poznatek jsem si ověřila i při dalších příležitostech, teď se ale vraťme k mé první tůře. Zhruba po další půlhodině přišla opravdová krize, nohy nechtěly poslouchat dýchat jsem nemohla ani za zlaté prase a propadala jsem panice, že tam vypustím duši a už se nikdy nikam jinam nepodívám. Tohle chtělo trochu delší přestávku.



Mé odhodlání zdolat vyhlídku se vrátilo, společně se schopností dýchat, a naše cesta pokračovala dál. Les pomalu mizel a nám se naskytl výhled na městečko Åndalsnes, které bylo naším startovacím bodem. Mít krásný výhled je však dvousečná záležitost -sice se můžete kochat tou krásou, vidíte však taky všechno co je/není pod vámi a jak bolestivé by bylo jedno malé uklouznutí. Lesnatý terén plný kořenů vystřídala skalnatá stezka, která z každého turisty vytvořila ukázkového kamzíka. Nejsem zrovna strašpytel když je řeč o výškách, tady se ale přeci jen obava a závrať objevily. Nebylo mi zrovna do smíchu. Kamenné schody, na kterých pochodují lidé v řadě nahoru a zároveň dolů jsou někdy tak úzké, že je téměř nemožné se na nich vyhnout. Musíte dorazit na jakési odpočívadlo, které je tvořeno malým prostůrkem s jedním či dvěma trsy trávy, a ze kterého byste rozhodně nechtěli spadnout děj se co děj. Na tom místě počkáte, pustíte protiproud lidí mířících dolů, sesbíráte poslední zbytky odvahy, která se vytrácí kamsi do neznáma a pokračujete v úmorném slunečním svitu ovíváni vcelku silným větrem (bezva kombinace pokud se snažíte chytit chřipajznu jak ze žurnálu). A co vás čeká za výhled?



A když se překonáte ještě víc a pokračujete dál směrem k vrcholu samotné hory? 



JO STÁLO TO ZA TO! 


Tenhle výhled mi dodal chuť pokračovat dál, ale počasí nám tenhle plán překazilo. Vystoupali jsme ještě o několik metrů výš, ale když jsme viděli co za smršť se chystá jen o pár kopců dál, moc se nám nechtělo pokračovat. S prvními kapkami deště jsme se otočili a pospíchali na nekamennou část cesty, abychom si ten náš výšlap nezkazili nepříjemným uklouznutím a bolavým pádem.
Ve zdraví a s dobrou náladou jsme posvačili norskou zmrzlinu na nejbližší benzínce a pak už následovala jízda směr Trollstigen, asi tu úplně nejznámější norskou silnici. Těchhle 11 serpentin si užije každý řidič. Ale ani spolujezdci nepřijdou zkrátka. Pokud jedete směrem nahoru, doporučuju sedět na pravé straně - máte totiž nepřetržitý výhled na tu krásu. Ale i levá strana je plná příležitostí k obdivování výhledu z okýnka. A abych řekla pravdu, od momentu, kdy jsem stála na vrcholu Rampestrekenu se má ústa nezavřela. Ne že bych pořád něco povídala, naopak. Byla jsem tak vedle z toho co vidím, že jsem naprosto přišla o slova. Jen jsem si užívala výhled s bradou na podlaze a byla vděčná za to, že mám možnost tohle všechno vidět a zažít na vlastní kůži.
Počasí se umoudřilo a tak jsme si cestu i samotnou vyhlídku na vrcholu Trollstigenu užili naplno. Tam nahoře máte možnost vidět jedno z nejkrásnějších údolí, vodopády, kamenné masy tyčící se nad vámi a najednou vám dojde, jak strašně maličcí a v podstatě bezvýznamní jsme. Tyhle hory tu stojí už několik tisíc nebo i milionů let a my jsme jen mravenci, jejichž celý život je jen mrknutím oka pro všechny ty skalnaté velikány. Možná teď zním pateticky, možná si myslíte, že jsem blázen nebo dokonce sjetá.. Ale věřím, že až uvidíte tuhle krásu vlastníma očima, pochopíte, co mám na mysli.  


TO SE NEDÁ POPSAT, TO SE MUSÍ ZAŽÍT!







Vypadám děsně, já vím. Ale po několikahodinovém výšlapu, který jsme předtím absolvovali, bych to čekala snad i horší :D


Tak co, už plánujete cestu na sever?
Vaše B.

2 komentáře:

  1. Gratuluji k překonání se, určitě to stálo za to :) Já jsem túrový nadšenec, nejvíc jsem si zatím asi užila výšlap na nejvyšší horu Kosova, to opravdu stálo za to, ale líbilo se mi i jinde :)
    Jak už víš, Norsko je mým velkým snem. Spolu s Islandem a Zélandem tvoří takovou mojí vysněnou trojku, no a po tom, co jsem si prohlédla tyle naprosto úchvatné fotografie, jsem se o tom jen znovu přesvědčila :)
    Měj se krásně a užívej si to tam, jestli ses tedy ještě nevrátila domů :)
    PS: Na to, že máš za sebou takový výšlap, vypadáš fakt dobře, to já jsem vždycky rudá jak rajče a vlasy mi zplihle visí :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, děkuju za moc krásný komentář! ;)
      Páni! Ty netroškaříš, rovnou nejvyšší hora. Smekám :) Jak dlouho trval výšlap? Musela to být výzva, ale věřím, že ten výhled za to stál!
      Já bych k té trojce (která je naprosto shodná s tou mojí :D) přidala ještě Kanadu. Všechno to jsou země, které za návštěvu prostě stojí, to bez pochyb. Dokonce jsem měla Island jako 3. variantu když jsem se hlásila sem do Norska. Kdyby to tady nevyšlo, tak abych měla ještě další vysněný místo v záloze :)
      Tohle už bylo po nějaké chvilce kdy jsem zhluboka dýchala a trošku jsem se zmátořila :D Bezprostředně po "šplhání" vypadám jako kombinace rajčete a prasátka, který se škvařilo nad ohýnkem :D

      Vymazat