úterý 20. října 2015

Když si nenaplánuješ kam jdeš aneb jdem do hor s igelitkou plnou jídla! #letterBtravel

Slyšeli jste už o LakeDistrict? Pokud ne, tak mi dovolte pár slov o tomhle (nejen) výletním místě, o této části Spojeného království. Jedná se největší britský národní park, který leží severně od Liverpoolu.Ať už jste vyznavači aktivního sportovního dne nebo se jen tak rádi projdete v hezké přírodě, Lake District vás rozhodně nezklame. A dá se vůbec něco stihnout za 1 den? HA, no jasně že jo!..


Náš den započal brzkým vstáváním, které mělo předznamenat včasný odjezd. Sraz s ostatními členy "výpravy" byl naplánován na 9:30, ale jeden z mých spolubydlících v tu dobu teprve usedal k snídani – prostě si udělal královské menu a my museli počkat- Němec, co byste taky chtěli, že?! Přes neustálé popohánění jsme vyrazili s dosti značným zpožděním. Těšila jsem se, jak se po cestě prospím, ale zjistění, že ostatní potřebují ještě do obchodu nakoupit svačinu/oběd/zásoby mé nadšení značně zbrzdilo. Upřímně, pokud vím, že mám v plánu celodenní výlet do přírody, přijde mi logické nachystat si jídlo dopředu a né ho shánět na poslední chvíli. Jsem snad moc náročná? Byla jsem vychovaná, že na výlety se připravuje sváča dostatečně dopředu, aby se mohlo v dohodnutý čas vyrazit. Půlhodinové postávání před Morrisons v zimě a mlze mé natěšení  na několikahodinový výšlap nezvýšilo. Ale co, hlavně že jsme se nakonec přeci jen „vyprdelili“.
Po probuzení z dvouhodinnového spánku v pidimidi autíčku jsem se nestačila divit. Právě jsme se dostali do města Kendal, které je na okraji Lake District. Typickým znakem, který můžete pozorovat na každém kroku jsou kamenné domy, jejichž šedá barva a celková majestátnost ve mně evokují staré časy. Možná jsou tyto domy staré jen pár desítek let. Ale možná dokonce stovky let. Když si představím kolik životů a zajímavých příběhů prošlo jejich zdmi, srdce mi začíná bušit rychleji a toužím poznat každý z nich do detailu. Působí chladně. Ale představa ohně praskajícího uvnitř takového domu,kniha čekající na mne v pohodlném křesle vedle toho plápolajícího zdroje tepla a horká čokoláda s horou šlehačky na stolku vedle, je více než lákavá... (Achjo, já se tím sladkým jednou vážně udávim!..)


Zřícenina hradu na kopci na okraji Kendalu je perfektním místem pro procházku a útěk do přírody, ikdyž chcete zůstat v blázkosti města. Posekaná tráva, která se zelená co jí síly stačí, klid a ticho a kouzelný výhled. škoda jen toho oparu, který se stále držel v našem okolí. Šedivé prostředí se nás bohužel drželo i dál. Ale smířili jsme se s ním a přijali ho. Nic jiného by nám stejně ani nezbylo.




Posilněni svačinou jsme se vydali k jezeru Windermere. Dalších 30 minut v autě, které předcházely dechberoucím pohledům. Znáte ty německé a švédské romantické filmy, kde se hlavní příběh (ne příliš nápaditý) odehrává na pobřeží, v rozlehlém hotelu, v až kýčovitém prostředí? Ty filmy, jejichž dějová linka neobsahuje zrovna převratné momenty? Pokud ne, podívejte se na nějaký. Pokud ano, jeďte do Windermere a dostanete se na místo, které jakoby z tohoto filmu vypadlo. (Pozn. Obvykle nevěnuji pozornost příběhu, filmy sleduji čistě kvůli tomu prostředí a architektuře, které ve mně probudili ještě větší lásku k severnímu Německu a Skandinávii.)

Necelé 4 hodiny do setmění zní jako ideální doba vyrazit na výšlap do kopců. Pro skupinu internů, kteří jsou hladoví po zážitcích rozhodně ano! Dobře, nebudu dělat ramena, představa, že se budu ve tmě brodit křoviskama při cestě dolů mě moc netěšila, ale jsme mladí, plní energie (jak kdo..) a zvládneme to v rekordním čase. To je přeci jasná věc... No není! Místo abychom stoupali, všechny kopce jsme spíš obcházeli. Zpočátku jsme tomu moc nevěnovali pozornost, nasadili jsme vražedné tempo a do toho ještě klábosili, takže okolí nás z rozhovoru vytrhlo jen výjimečně, když ten pohled stál opravdu za to. Viz, např. úvodní fotka.


Ale pak jsme zjistili, že se stíny prodlužují, ochlazuje se a my jsme pořád dole. Postarší pán s trekingovými holemi byl v tu chvíli jasnou volbou co se ptaní na cestu týče. On věděl. Až moc dobře. Vše vysvětloval tak složitě, že jsme se rozhodli prostě pokračovat a až objevíme sebemenší pěšinku vzhůru k některému z vrcholků, vydáme se po ní. Díkybohu se objevila cesta, kamenitá - takže výhra.
Co už výhra nebyla byla moje kondička, není totiž skoro žádná. Z předních pozic v naší skupině jsem se zdárně propadala až na samý chvost. Ale po mnoha zastávkách, "infarktových" stavech (velice inteligentní jako alergik nepozřít zyrtec před vstupem do přírody - ano Barbora, už zase... Běž se stydět do kouta!) a občasných nadávkách do čeho jsem se to zas uvrtala jsme stanuli na vrcholku. 
Nepíšu vrchol, protože to byl opravdu spíš vrcholek. Nad námi se tyčili pěkní obři v porovnání s námi dobytým územím. Ale i tak jsme měli docela pěkný rozhled, co říkáte?




Povinná fotodokumentace a honem dolů, dokud je ještě světlo. A jako správní sportovci amatéři jsme museli samozřejmě doplnit energii, a to hnedka teďka okamžitě. Burger a brownie s vanilkovou zmrzlinou se mi pro ten večer staly nerozlučnými společníky. Takhle čokoládové brownie jsem ještě neměla. A ochutnala jsem i v-y-n-i-k-a-j-í-c-í cheesecake s karamelem. Ten byl ještě lepší - bohužel jen jedno sousto, opravdu jsem ho totiž jen ochutnala. Stálo mě hodně sil neskočit přes stůl a nezblajznout ho kamarádce přímo před očima i s talířkem..



A úplné zakončení dne? Dvě hodiny v autě se třema Němcema. Naštěstí měli kluci zrovna povídavou tak jsme toho probrali tolik, že jsem se až divila. Mimo jiné jsem zjistila, že i v Německu se v poslední době mladí lidé moc neberou, spíš až kolem/po třicítce. Ano, bavili jsme se mimo jiné i o svatbách. Co se člověk všechno nedozví.... :D

Tak a teď se přiznejte - jdete radši na kopec nebo si užíváte pohodičku a klídek dole?  Já bych brala ten rozhled ale zároveň pohodlí nikam nemuset. Ale psssssst! ;) A kde se vám v poslední době nejvíc líbilo? A které vrcholky jsou vaše oblíbené? Jsem zvědavá na vaše tipy kam zajet a příběhy z cest .

Vaše B.

Jo a s tou igelitkou! - Spolubydla si vážně sbalil věci do igelitky. Všichni měli batohy a on si hrdě nesl svou igelitku plnou jídla :D

4 komentáře:

  1. Já mám chuť jet někam na výlet! :D Nádherné fotky, je tam vážně kouzelná krajina. Škoda, že jste neměli přívětivější počasí - tohle je vážně tak na lenošení u krbu s knihou a horkou čokoládou (ano, také jsem závislá na sladkostech). Já jsem taky taková poctivka a vše mám zabalené a připravené dostatečně dopředu :D Bohužel, 90% lidí ne a tak se musí čekat a já jsem pak šíleně otrávená. Už při čtení Tvého zážitku jsem skřípala zubama nad tím, jak byli Tví spolubydlící pomalí :D A ještě nákup po cestě?? No děsné! :D
    Bohuže ve svém okolí nemám žádné sportovní nadšence ani zapálené turisty, takže i když by to mě samotnou bavilo, nikam výletit nejezdím. Tak snad někdy :)
    Skvělý článek!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sladkosti jsou zlo (ale krásný! :D). Asi jsme vychovány poctivým turistickými rodiči, žádný lážo plážo přípravy :) Já myslela, že mě trefí, když jsem viděla ten průvod do obchodu - kdyby jeden člověk, tak neřeknu, ale nějakých 7? To už je fakt moc i na mě. Musím je tu vychovat :D ...
      Kdyby bylo nejhůř, tak až se vrátím do Čech, tak víš kde jednoho nadšence hledat :D
      Moc děkuji za pochvalu a držím palce abys našla nějakého fajn cestovatelského parťáka ;)

      Vymazat
  2. takovéhle výlety mám nejraději :D:) super článek (y)
    Denisse Beauty

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji! ;) S partou fajn lidí je to skvěle strávený den. Uteče to, že člověk ani neví jak :)

      Vymazat