Proč je mým oblíbeným blogem právě ......?

Máte to taky tak, že druhý den ráno po nějaké akce se probudíte až vlastně odpoledne, s úsměvem na tváři, a cestou do koupelny a následně do kuchyně máte celou dobu blažený výraz vyvolaný vzpomínkami na předešlý večer? 

Právě obědvám "zbytky" z včerejší oslavy narozenin. Kousek toho, kousek tamtoho...Asi to není nejzdravější varianta, ale nechci to jídlo vyhodit. Jídlem se totiž nemá plýtvat...

Otevřu jeden za svých oblíbených blogů - TerezaInOslo a rychle doháním resty z posledních několika dní. Čekají tu ne mě 3 zatím nepřečtené články a už teď vím, že se mám na co těšit. Terezka je pro mě jednou z největších inspirací. Každý její článek přijde v tu správnou chvíli. Když mám den pod psa, stačí zadat jméno jejího blogu do vyhledávače, namátkově vybrat jakýkoli článek a ještě než si přečtu první písmenko vím, že na konci se budu usmívat od ucha k uchu a v žilách mi bude proudit čerstvá energie. Tahle norská Češka má totiž neuvěřitelný dar - umí dělat lidi šťastnými vším co dělá. Je jedno, jestli napíše sáhodlouhý článek, odpoví na něčí komentář, zveřejní fotku na Instagramu nebo Facebooku. Už jen její jméno - TerzeInOslo vyzařuje auru klidu, štěstí odhodlání. 

Jsem šťastná, že jsem na její blog jednoho dne úplnou náhodou narazila. A od té doby se na něj pravidelně vracím. Je to již několik let a doufám, že to ještě několik dlouhých let bude.

Možná to někomu může přijít divné, možná až zvrácené (co já vím?!), že po čtení něčích myšlenkových pochodů je člověku líp. Ale ono to funguje. Proč by jinak byly motivační knihy tak úspěšné. Proč by se tisíce lidí ročně účastnilo motivačních seminářů, proč by se lidé odvolávali na svoje idoly a vzory? Inspirovat vás může nejenom věc, ale i ta nejvíc nehmotná věc - myšlenka. A myšlenky někoho dalšího jsou obvykle tou nejlepší inspirací. A pokud máte možnost předat tu jednu myšlenku více lidem, je to trefa do černého. A od toho tu je internet, sociální sítě, blogy.... Nebýt toho všeho, nikdy bych se o Terezce nedozvěděla, nikdy by mě její články ze vzdáleného Osla nenakoply k žádné akci. Nikdy bych nebyla tam kde jsem. Nikdy by mi nedošlo, že ať se stane cokoli jakkoli špatného, vždycky bude líp. Ona je toho jasným důkazem. A každý den, každým článkem, každou fotkou a komentářem to znovu a znovu dokládá.

A proč tenhle článek vlastně píšu? Nevím, byl to momentální nápad. Asi se stále ještě vznáším na obláčku štěstí ze včerejška. Spokojená, že všem mým hostům včera chutnaly všechny chody, které jsem několik hodin připravovala. Chutnaly jim tolik, že jsem stihla pořídit jednu jedinou fotku než bylo všechno pryč....

Kvalita je hrozná, ale bylo to jen rychle mobilem...

Možná mě Terezka zase inspirovala. Připomněla mi, proč jsem chtěla blog psát a jak šťastně se cítím, když zmáčknu to tlačítko "publikovat".

Možná za to může už třetí slunečný den v řadě. To jsem tady v Británii ještě nezažila. Anebo je to prostě fakt, který nemá žádný zřejmý důvod. Prostě tu mám sedět, ťukat do klávesnice a užívat si to.