Autor: Gabriel García Márquez
Nakladatelství: Odeon
Vydání v ČR: 2012
Překlad: Eduard Hodoušek
Počet stran: 96
Překlad: Eduard Hodoušek
Počet stran: 96
Anotace
Pár hodin po svatebním obřadu "vrátil" Bayardo San Román svou nevěstu jejím rodičům: krásná Angela nebyla pannou. Rodina ji přinutila prozradit jméno milence a její bratři se zařekli, že Santiaga Nasara za zhanobení sestry zabijí. Všichni v městečku tuší, že k vraždě dojde, ale nikdo poroti tomu nic nepodnikne... Proč? Vyprávění se obrací nikoli k odsouzení dvou vrahů, ale k odsouzení společnosti, která to strpí. Kroniku ohlášené smrti nekoncipoval Márquez jako kriminální román v tradičním smyslu. O vraždě se sice dovídáme už na první stránce, ale nevysvobodí nás to z účasti na osudu zavražděného, o němž víme, že je obětí předsudků a svatouškovské pseudomorálky. V tragickém příběhu kolektivní viny poznáváme sami sebe: i my denně přihlížíme působení zla, a i když s ním nesouhlasíme; i my podléháme strachu, pohodlí, lhostejnosti a mravní ochablosti, neděláme nic a stáváme se vinni.
Děj
Santiago Nasar byl zavražděn. Totožnost vrahů je známa a jsou za vraždu odsouzeni. Co je tedy na tomto příběhu zajímavé? Celá vesnice o chystaném činu věděla, ale nikdo mu nezabránil.
Hned zpočátku obdržíme stěžejní informace. Fakta - kdo, kdy, kde a koho zabil. A postupně se odkrývá hrůzná skutečnost a události, které k tomu všemu vedly. Kdo jsou hlavní postavy tohoto tragického příběhu? To čtenář zjišťuje postupně. Stejně jako postupně zjišťuje detaily, které mu pomáhají porozumět všemu, co vraždě předcházelo a co po ní následovalo. Celý děj se vlastně skládá ze střípků vzpomínek všemožných svědků této události, kterých rozhodně nebylo málo.
Hned zpočátku obdržíme stěžejní informace. Fakta - kdo, kdy, kde a koho zabil. A postupně se odkrývá hrůzná skutečnost a události, které k tomu všemu vedly. Kdo jsou hlavní postavy tohoto tragického příběhu? To čtenář zjišťuje postupně. Stejně jako postupně zjišťuje detaily, které mu pomáhají porozumět všemu, co vraždě předcházelo a co po ní následovalo. Celý děj se vlastně skládá ze střípků vzpomínek všemožných svědků této události, kterých rozhodně nebylo málo.
Hodnocení
Základní osnovu příběhu známe už během několika prvních řádků. To může být pro mnohé indikátorem nudného čtení, ale pro jiné, je to jedinečná příležitost, jak postupně, hezky pomalu poodkrývat pozadí vraždy, která byla dopředu ohlášena. Sama jsem netušila, jak se budu na tuto knihu tvářit. Je to mé první setkání s tímto autorem a abych řekla pravdu, znát dopředu děj mě trochu odrazovalo, ale nízký počet stran tuto obavu lehce zahnal. Kdyby se mi kniha nelíbila, je stále dost velká šance, že ji dočtu a nebudu se nad ní trápit moc dlouhou dobu. Přesně tak jsem uvažovala, když jsem po tomto díle kolumbijského spisovatele sáhla na své poličce.
Ale byla jsem příjemně překvapena. Zpočátku jsem sice byla slušně zmatená, mnoho postav s vcelku komplikovanými jmény, přeskakování do různých časových rovin a stručnost vyprávění mi moc nepomáhaly. Ale Když jsem si zvykla na styl psaní, klouzaly mi oči po jednotlivých řádcích závratnou rychlostí.
Typově mi Kronika ohlášené smrti připomínala Sophiinu volbu. Myslím tím postupné odhalování všech skutečností a přeskakování z jedné časové linie do další. Měl jste někdo podobný dojem?
Co mě však zasáhlo nejvíc, bylo dokonalé vykreslení lidské ignorace vůči okolí. Dnes se s tím setkáváme snad ještě častěji než dřív. Toto téma je aktuální asi v každé době, ale dnes je, myslím, přímo do očí bijící. Desítky lidí ví, co se chystá, část z nich tomu nevěří, část o tom raději nepřemýšlí, většina však je přihlíží a čeká, co se bude dít. Možná doufají v zásah někoho jiného, možná to považují za hloupý opilecký vtip anebo jsou jen zaslepeni snahou "chránit si vlastní zadek a do ničeho se nemíchat". (Omlouvám se, ale výstižněji bych to nedokázala napsat). Když si vybavím, co všechno se děje v dnešní době, jak slepí a nestarající se o své okolí jsme, nestačím se divit, jak přesně tento příběh popisuje lidské chování a myšlení. Málokdy vidíme, že by se někdo na ulici zastal člověka, kterého někdo jiný obtěžuje. Málokdy se lidé rozhlédnou okolo, když slyší výkřik, který by mohl být známkou násilí. Kolik lidí se přihlásí na policii, když má pocit, že poznali toho zloděje, jehož fotografie byla předešlý den ve zprávách s prosbou o pomoc při identifikaci? Jistě, pár hrdinů a neohrožených jedinců se najde, ale těch je ještě méně, než jehel v kupce sena. Neodsuzuji a vlastně chápu strach o vlastní bezpečí a touhu nemíchat se do věcí, které se nás přímo netýkají, ale nedokážu pochopit, že si někdo svou lhostejnost dokáže omluvit s uspokojivým pocitem, že by vlastně stejně nic nezmohl a že to určitě vyřeší někdo jiný, okolo je přeci spousta dalších lidí, že?.. Stejně tak to je i v příběhu vraždy Santiaga Nasara.
Tato kniha donutí k zamyšlení každého, kdo se do jejího čtení pustí. A to je dobře. I takovéto krátké literární dílo může mít velký dopad, může otevřít oči a donutit člověka přemýšlet o svém chování a o chování jeho okolí.
Ale byla jsem příjemně překvapena. Zpočátku jsem sice byla slušně zmatená, mnoho postav s vcelku komplikovanými jmény, přeskakování do různých časových rovin a stručnost vyprávění mi moc nepomáhaly. Ale Když jsem si zvykla na styl psaní, klouzaly mi oči po jednotlivých řádcích závratnou rychlostí.
Typově mi Kronika ohlášené smrti připomínala Sophiinu volbu. Myslím tím postupné odhalování všech skutečností a přeskakování z jedné časové linie do další. Měl jste někdo podobný dojem?
Co mě však zasáhlo nejvíc, bylo dokonalé vykreslení lidské ignorace vůči okolí. Dnes se s tím setkáváme snad ještě častěji než dřív. Toto téma je aktuální asi v každé době, ale dnes je, myslím, přímo do očí bijící. Desítky lidí ví, co se chystá, část z nich tomu nevěří, část o tom raději nepřemýšlí, většina však je přihlíží a čeká, co se bude dít. Možná doufají v zásah někoho jiného, možná to považují za hloupý opilecký vtip anebo jsou jen zaslepeni snahou "chránit si vlastní zadek a do ničeho se nemíchat". (Omlouvám se, ale výstižněji bych to nedokázala napsat). Když si vybavím, co všechno se děje v dnešní době, jak slepí a nestarající se o své okolí jsme, nestačím se divit, jak přesně tento příběh popisuje lidské chování a myšlení. Málokdy vidíme, že by se někdo na ulici zastal člověka, kterého někdo jiný obtěžuje. Málokdy se lidé rozhlédnou okolo, když slyší výkřik, který by mohl být známkou násilí. Kolik lidí se přihlásí na policii, když má pocit, že poznali toho zloděje, jehož fotografie byla předešlý den ve zprávách s prosbou o pomoc při identifikaci? Jistě, pár hrdinů a neohrožených jedinců se najde, ale těch je ještě méně, než jehel v kupce sena. Neodsuzuji a vlastně chápu strach o vlastní bezpečí a touhu nemíchat se do věcí, které se nás přímo netýkají, ale nedokážu pochopit, že si někdo svou lhostejnost dokáže omluvit s uspokojivým pocitem, že by vlastně stejně nic nezmohl a že to určitě vyřeší někdo jiný, okolo je přeci spousta dalších lidí, že?.. Stejně tak to je i v příběhu vraždy Santiaga Nasara.
Tato kniha donutí k zamyšlení každého, kdo se do jejího čtení pustí. A to je dobře. I takovéto krátké literární dílo může mít velký dopad, může otevřít oči a donutit člověka přemýšlet o svém chování a o chování jeho okolí.
Žádné komentáře:
Okomentovat