úterý 10. května 2016

#Neoriginálně || FITNESS HOREČKA

Cvičím, cvičíš, cvičíme. Nehubneš, neposiluješ, nejíš zdravě - jsi nula, póvl, vyvrhel. 

Dáváš si s chutí koblihu s marmeládou?! Zasloužíš jít do pekla!




Všichni kolem nás se zbláznili do zdravého životního stylu a vidět je bez proteinového koktejlu a v čemkoli jiném než jsou tenisky je nemožné. Myslíme si, že za nás krásná postava a pekáč buchet na břiše vyřeší všechny problémy, přitom bychom spíš potřebovali ty buchty makový, k tomu hrnek kakaa a probrat všechny trable během lenošivého sobotního ráda s kamarádkou hezky v teple domova. Místo toho vstáváme brzy, obouváme tenisky, nasazujeme výraz "huráá, jdu běhat" a trápíme své tělo neoblíbenou, ale módní aktivitou.
A když není čas na běh, tak vezmeme zavděk starým dobrým posilováním v tělocvičně, které si v posledních měsících zamiloval celý svět. Život totiž není o štíhlosti, ale o pevné a svalnaté postavě.
Po cvičení slupneme ovesnou kaši s banánem (která nám vlastně ani nechutná, ale je prý dobrá a hlavně ji má každý na instagramu) a už přemýšlíme, co si připravíme k obědu. Samozřejmě to musí být něco superzdravého, abychom měli energii a skvělý pocit po celý den.
Děti/kamarádi/sourozenci se dožadují odpolední projížďky na kole (protože to sluníčko přece nemůžeme ignorovat!), ale naše nohy jsou po ranním běhu vyčerpané a musíme nabrat síly na další den, kdy je v plánu dvojitý trénink. Dvojitý je proto, že jsme si dali tu nezdravou zmrzlinu, kterou jsme si v mrazáku celý půlrok šetřili na nějakou zvláštní "prasící" chvilku.

Počítání kalorií a krabičkování je náš denní chléb. 



Majka z práce má večer oslavu narozenin, ale ta zpropadená zmrzlina nás natolik zhnusila, že si s sebou raději připravíme žitný chléb s horou vajec, než abychom se pustili do grilované krkovice jako ostatní - prasata, která si do těla rvou jedy a ještě u toho mlaskají nadšením. Dort je samozřejmě s máslovým krémem, takže opět saháme do naší chladící tašky (to je náš největší kamarád, který nás doprovází všude každý den, celý den) a ponoříme lžičku do předem připraveného tvarohu. Tvaroh je totiž dobrý pro svaly. Ostatně jako všechno, co jíme. Nemůžeme si přece dovolit jedy, prázdné kalorie, ani nic podobně odporného. A ani po tom netoužíme, ta chuť nestojí za zhuntované tělo - radši si tuhle "radost" odepřeme.
Snažíme se navázat hovor s ostatními účastníky oslavy, naštěstí je tu pár inteligentních jedinců, kteří se také zajímají o zdravý životní styl. Dnešní den pojali jako prasečí a proto si dali ten dort i tu zpropadenou krkovici. Ale někteří z nich uvažují, že se pustí do raw, veganské nebo jiné speciální stravy. Hurá, konečně jsme našli někoho normálního a uvědomělého mezi těmi chudáky obtloustlými neználky. Společně hodnotíme výhody a nevýhody svých stravovacích návyků, vyměňujeme si tipy na cviky a zaručené spalovače. Chlubíme se tím, kolik náš patnáctiletý syn zvedne na bench a jak se dcera nadšeně vrhla do bikini fitness.
Na necvičících líných prasatech kolem (to jsou ti, kteří jedí krkovici a dort víc než 3x do roka) vidíme každý gram tuku navíc. Přemýšlíme nad tím, kolik řízků a hranolek se asi zasloužilo o těch 5 cm v pase a v duchu už přemýšlíme nad tím, jak jim nenápadně doporučit určitý styl cvičení a jak to udělat, aby si uvědomili, že takhle to dál nejde. "Vždyť já jsem, od té doby co jsem začala s tím vším cvičením, šťastnější. A u nich to přeci bude stejné. Jak by někdo mohl být šťastný, když necvičí a jí nezdravě?"

"Každý přece chce být krásný, zdravý a kdo by se nechtěl chlubit na Instagramu fitness fotkama!"

_____________________________________________________________________________

"Jak já se těším na tu oslavu. Už jsem Majku neviděla celou věčnost! Musíme probrat jak se daří našim dětem, postěžovat si na práci... Jo, a nesmím jí zapomenout vzít ty sazenice rajčat, jak je po mně minule chtěla. Málem bych na to zapomněla! A taky se těším na ten její výraz, až uvidí ten svůj oblíbený dort - miluje tenhle máslový krém, vždycky se jí očka rozsvítí jak žárovičky a poskakuje radostí, když ho vidí. No a co si budeme povídat, taky se na něj už těším. Jak dlouho jsem ho vlastně nejedla? ...No nějakej ten pátek to už bude, vlastně od minulého května, jak jsem začala s tím hubnutím.
No to byl taky nápad! Kila šla rychle dolů, ale pro samé cvičení a vaření těch nejzdravějších lahůdek jsem si vůbec nevšimla, co se děje doma. To cvičení mi nestálo za to, abych skoro úplně přehlédla starosti naší Verči se šikanou ve škole. Ještěže se mnou ten můj zatřás, a hezky mi vyložil, co měl už pěkných pár měsíců na srdci. Jak pořád jen počítám kalorie, cvičím, duchem jsem někde mimo. Jak se mu stýská po tý pohodový ženský, kterou si bral. A že děti to mají úplně stejně. Jak se náš David pustil do cvičení jenom proto, aby oslnil holky ve škole, když se mu doma nedostávalo pozornosti, a taky jaký z toho má teď problémy. Vůbec mě nenapadlo, že by ho ta záda mohla bolet proto, že necvičí správně, teda spíš proto, že cviky neobměňuje, ale pořád jenom zvedá těžký váhy. A ty různý pilule a proteinový prášky taky nebyly dobrej nápad. Vždyť je ještě mladej a může mu to dost zamíchat se správným vývojem.
Ale dost fantazírování, děti chtějí jet ještě dopoledne na rychlej výlet na kole, tak šup. Dozdobím ten dort a jdu se oblíknout. Venku je krásně a byl by hřích sedět doma.... Nesmím s sebou zapomenout zabalit tatranky, vždyť to už je tradice, že si nahoře na Králičáku dáme po tom šílenym krpálu sladkou odměnu. A čert vem ty čtyři kila co mám za ten čtvrtrok zase nahoře. Mám báječnou rodinu, jsme všichni zdraví a ve štěstí mi nějaké to kilčo nahoře nepřekáží.
Sice jsem začala cvičit a jíst zdravě kvůli tomu, abych trochu zhubla - cítila jsem, že to nebylo ono. Ale to věčné přemlouvání se k běhu a posilování bylo úmorné. Nikdy mě to pořádně nebavilo a ta přetvářka všech okolo jak to dělají jen kvůli sobě a nejde jim o nic jiného než být fit se mi hodně rychle zprotivila. Vždyť sice tvrdí, že nejde o to jak vypadají, ale o to jak se cítí, ale přitom se po každém tréninku ve fitku vážili a měřili a běda jak neměli o několik centimetrů míň než posledně.
Teď cvičím kdy chci, co chci a když se mi pár dní po sobě nechce, tak se prostě nenutím. Zlepšila se mi nálada, nejsem tak uhnaná a nikdo kolem mě nekomentuje těch pár centimetrů co mi na těle přibylo. Jsou hlavně rádi, že jsem šťastná já a že můžeme dělat a jíst všechno společně." 


Šťastná i s nějakým tím kilem nahoře. Sci-fi? Ne, realita!

_____________________________________________________________________________


Zdravý životní styl, fitness, jídelníček plný těch správných ingrediencí. Ani gram tuku navíc. Sacharidy přesně spočítané. 

Fotky jenom toho zdravého, správného, toho, za co nás ostatní neodsoudí. Fotky a statusy o tom, kolik jsme toho za celý den odcvičili, ikdyž nikdo už neví, že nás to netěšilo, že jsme to protrpěli a že další dva dny budeme jen vyčerpaně, se skleslým výrazem sedět doma na gauči a jíst jedno avokádo za druhým. Anebo jim to vyfotíme, aby se neřeklo, ale to, že avokádo nesnášíme, tam psát nebudeme. Takhle je to přeci daleko lepší - všichni nás obdivují proto, jak skvěle a zdravě žijeme. Podle nich máme snový život, perfektní postavu a musíme být neskutečně šťastní. Co na tom, že šťastní nejsme a děláme to jen proto, že se to od nás očekává?!....
Okolí na nás vyvíjí obrovský tlak. Ale je jen na nás, jestli mu podlehneme. Nemusíme být kopie té dokonalé hubené holky z Instagramu. Nemusíme sledovat fitness skupiny na Facebooku. Pokud tohle není nic pro nás a raději bychom věnovali energii něčemu jinému, není nic jednoduššího než fitness mánii nastavit záda a dělat to co nás baví.


Nežij neoriginálně. Buď jedinečná. Buď svá. Buď šťastná.

Žádné komentáře:

Okomentovat