úterý 2. června 2015

Mansfieldské panství

Autor: Jane Austen
Nakladatelství: Leda
Vydání v ČR: 2009
Překlad: Eva Kondrysová

Počet stran: 504


Anotace

Mansfieldské panství má všechny potřebné atributy úspěšného románu – spletitý barvitý příběh plný plasticky vylíčených postav, vrcholící šťastným koncem. Hlavní hrdinka Fanny Priceová se v útlém věku ocitá jako chudá příbuzná na Mansfieldu v rodině své lépe situované tety a strýce. Venkovské sídlo žije svým vlastním rytmem a všedními událostmi, jež jsou v celospolečenském měřítku jistě zanedbatelné, ale pro aktéry příběhu vrcholně důležité – ať už je to ples, návštěva nebo něčí nemoc. Fanny dozrává v osobnost, která se i v prostředí sešněrovaném konvencemi dokáže držet svých zásad a ideálů, a proto získá lásku, v niž vlastně neměla doufat



Můj názor

Velice dobře znala prostředí vyšší vrstvy na přelomu 18. a 19. století a proto jsou díla Jane Austenové tak oblíbená - jsou věrohodná, neobsahují nesrovnalosti přikrášlené k neuvěřitelnosti, podávají nám obraz o tehdejším běhu dní a o tom, jaké starosti sužovaly nejednu anglickou dívku té doby.
Fanny je na pohled křehká dívka, která se v útlém věku stane novu obyvatelkou Mansfieldského panství. Zámožný strýc sir Thomas Bertram se svou chotí přijmou Fanny pod svá křídla a díky nim se z ní stane mladá dáma, která slouží jako vzor ctnosti a vhodného chování. Největší podíl na dívčině proměně má však její bratranec Edmund. Tento mladý muž totiž ve Fanny spatřoval velice blízkou osobu. Jeho názory formovaly ty její a její postřehy mnohdy připomněly jemu samému, jak by měl na určitou situaci nahlížet, jak by se měl oprostit od nepodstatných maličkostí a jak by se k celé situaci mohl, nebo měl, postavit. Tato symbióza mezi bratrancem a sestřenicí, stejně jako jejich rozhovory a utváření názorů na ostatní postavy byly jednou z mých oblíbených částí příběhu. Jednalo se o milé avšak podnětné rozjímání nad různými tématy. O to zarážející byl fakt, jak málo si Fanny rozuměla s Edmundovými sestrami, svými sestřenicemi.
Fanny mě na stránkách této knihy překvapovala téměř neustále. Máme možnost sledovat ji od jejího dospívání a můžeme vidět, že i, na pohled, drobná a zdravím nekypící dívka může být nezlomně silná ve svých názorech a postojích. Tuto vlastnost má společnou i několik dalších hrdinek Austeniných románů. Je těžké obhájit si svou pravdu, ještě těší to však je v moment, kdy nemůžeme použít všechny informace, které známe, protože by mohly někomu ublížit. Tento jev se v celé knize objevuje opakovaně. Nejen Fanny upřednostňuje ostatní před sebou. Občas se mi ale zdálo, že to hraničí až s obsesivním podceňováním sebe sama. V dnešní době je těžké představit si tehdejší způsob života, stejně tak dřívější postoje. Emancipace a rovnoprávnost obou pohlaví, na které jsme dnes zvyklí a bereme je jako samozřejmost, mohou činit některé pohnutky hlavních postav nepochopitelnými. I přesto však po dočtení máte pocit, že už tehdy se objevily první náznaky následných změn v této oblasti.
Ale ten hlavní důvod, proč si této knihy tolik cením, je fakt, že mi dodala obrovskou sílu. Ačkoli jde o smyšlený příběh, dvě základní pravdy jsou snadno aplikovatelné a uskutečnitelné i v reálném životě. Tou největší z nich je - Nevzdávejte se! Ať si říká kdo chce co chce. Pokud víte, že to co děláte je správné, vytrvejte v tom. Ostatní to také jednou pochopí.  A tou druhou? Lidé se mohou změnit, ale je důležité uvědomit si, zda je to změna chvilková nebo navždy. Někomu se to povede napořád a někomu ne, proto bychom, stejně jako Fanny, měli dát na svůj vnitřní pocit a na to, co nám říká náš názor na daného člověka - šestý smysl funguje. Mansfieldské panství je toho jasným důkazem.



 Sečteno podtrženo - mé hodnocení:

Žádné komentáře:

Okomentovat