středa 20. května 2015

Když je toho najednou prostě moc...

Původně jsem měla v plánu na dnešek úplně jiný článek, ale člověk míní, život mění (z toho plyne radši neplánovat :D). Poslední týdny se mi vcelku obstojně dařilo přidávat články a videa s jakous takous pravidelností. Ale poslední dny jsou jeden velký blázinec.
Taky máte občas takový pocit, že není ve vašich silách zvládnout všechno, co byste měli? Že toho je prostě moc?



Přesně tak se totiž v poslední době cítím. Zápočty, zkoušky, práce, blog, hromada emailů, rodina, kamarádi, čtení, zdraví... Všechno se to kupí na jednu velkou hromadu, která se hrůzostrašně naklání a každou minutu hrozí její zhroucení.  Naklání se a přemýšlí, jak má spadnout, aby mě s co největší přesností trefila, zavalila a uvěznila ve svých útrobách. A každý další den je větší a větší jak na ni vozí nový materiál nákladní auta. Něco málo z ní vezmu, ale 2x tolik toho na ní zase přibude.
Teď jak z toho ven?

To nejpříjemnější řešení by bylo hodit to všechno za hlavu a neřešit to. Ale to je dosti nereálné. Další způsob - odjet na pár dní tam, kde dávají lišky dobrou noc.Tam, kde je klid, kde není nikdo další, jen krásná a čistá příroda. Ráno se probudit do nádherného východu slunce, posnídat na terase při ranní rose a prvních slunečních paprscích. Pak začít z té hromady postupně ukrajovat a odpoledne si provětrat myšlenky procházkou v lese. Užít si ten vzduch, zvuky, barvy, užít si krásu těch magických okamžiků. To bych udělala ze všeho nejraději!


ALE to taky NEpůjde. Tak co teď?

Eliminovat to, co nějakou dobu vydrží v pozadí. Není možné řešit všechno najednou. Multitasking je krásné slovo, ale rozhodně ne příjemná činnost. Zbytečně se tím stresujeme a pomalu, ale jistě si ničíme nervy a zdraví. A ve výsledku toho nestihneme víc, ale jen rozbrabčíme milion různých věcí, ale ani jednu z nich nedoděláme.

Že nechcete přijít o kontakt s přáteli, rodinou, partnerem? A chcete být pořád pod tlakem a stejně si ty chvíle neužít? Nebylo by lepší je chviličku zanedbávat a potom se jim věnovat s o to větší chutí? Pokud to jsou lidé, kteří ve vašem životě být mají, tak pochopí, že potřebujete trochu oddychu. A když to nepochopí? Jejich problém. Musí si uvědomit, že není v silách nikoho na světě zvládat vždy všechno. Sami na to jednou přijdou. Stihnete udělat co musíte a pak si můžete užít ty slastné chvíle v kruhu těch nejbližších. Kdyby nad vámi ve vzduchu visely povinnosti, které vás ještě ten samý den čekají, rozhodně byste si neužívali, nevěnovali byste pozornost ani lidem, ani povinnostem. A takto promrhaný čas je dvojnásob ztracenou příležitostí.

Že nechcete přestat s vašimi koníčky? No jasně, kdo by taky chtěl?! (Nikoho takového neznám.) Ale není to úplný konec. Je to jen dočasná záležitost, která se za pár dní nebo týdnů zase vrátí do normálu. Udělat si čas na sebe je důležitou součástí našeho života. Nesmíme se jen honit za povinnostmi. Ale také není možné trávit víc jak polovinu každého dne našimi zálibami. Někdy musíme zatnout zuby a po krátkou dobu, kdy nám hoří koudel u zadku (pardon, ale myslím, že sem se to hodí), se prostě překonat. Zkuste se rozmazlit jen jednou za dva tři dny, místo každodenního dělání si radosti. Že to vlastně není žádná velká změna? Přesně tak. Přežijete to bez úhony a ještě budete mít dobrý pocit kolik jste toho za tu nově získanou dobu stihli. Není to vlastně nakonec plus? Děláte si radost i nadále, ale ještě stihnete i něco navíc. A to se jistě vyplatí.

Že nemůžete přestat se školou? Nemusí přestávat, stačí si vše lépe zorganizovat. Ano, udělat úkol nebo semestrálku hned jak je dostanete zadané by jistě bylo nejlepší řešení, ale kdo se k tomu donutí, že? Já rozhodně ne. Ale nechávat vše na poslední chvíli vede přesně k takovýmto momentům. Teď už je zřejmě na takové řešení pozdě. Nezbývá než přijít s něčím novým. Co se třeba dohodnout se spolužáky a rozdělit si mezi sebe povinnosti? Zcela jistě nejste jediní, kdo dohání resty na poslední chvíli. Většina studentů to má stejně jako vy. A když jeden udělá jedno, druhý druhé, třetí třetí a tak dále tak na konci týdne máte vypracované podklady na všechny předměty a nestálo vás to ani polovinu času kolik byste nad tím strávili vy sami. A jak to všechno narvat do hlavy a neprolévat se přitom hektolitry kafe, energetických nápojů a neukusovat k tomu rychlé cukry? Určete si své priority. Co je pro vás nejdůležitější a co můžete tak trochu odfláknout? Holt nebudete mít ze všeho Áčka nebo jedničky. (Ale ruku na srdce, pokud na to celý semestr/pololetí kašlete, tak si je stejně nemůžete moc nárokovat, existují totiž daleko pilnější studenti, pro které jsou určené.) Vždy je něco, v čem můžete trochu povolit, alespoň na tu kritickou chvíli, kdy toho je prostě příliš.



No a o prokrastinaci ani nemluvím. Mor posledních let, který zažil každý z nás. Na ni existuje jediný lék - prostě se pusťte do plnění vašich povinností. Sepiště si TO DO list a pusťte se do něčeho jednoduššího, co vás bude alespoň trochu bavit. Až to splníte a odškrtnete si to fajfkou na tom seznamu, objeví se tak neuvěřitelně příjemný pocit, že budete mít chuť vrhnout se hned na něco dalšího. A na nějakou prokrastinaci si ani nevzpomenete. (Nemám to slovo ráda, ale je to holt kratší než "chorobné odkládání povinností" :))


Takže na závěr: Nebojte se říct ne kamarádům, kteří vás zvou na nejbližší párty, vysvětlete rodičům, že potřebujete v něčem zabrat a nemůžete se jim teď tolik věnovat (navrhněte jim, že až se vše uklidní, vezmete pro jednou na svá bedra kompletní úklid domácnosti nebo třeba vyžehlení té obrovské hory vypraného prádla) - jistě to pochopí a po krátkém přemlouvání budou souhlasit :)
Domluvte se se spolužáky, vyměňte si zápisky, podklady a při učení si určete své priority, který předmět je ten nejdůležitější a který můžete na chvíli zanedbat.

A hlavně se zbytečně nestresujme. Nejde o život! Máme jen jeden život a jedno zdraví a je zbytečné kazit si je starostmi.


Sama se do většiny z těchto krků postupně pouštím a vypadá to, že v blízké době přinesou ovoce. (Ťuk ťuk na dřevo!).. Vytrvat, to je základní pravidlo :)

4 komentáře:

  1. Jestli Tě to aspoň trošičku uklidní, nejsi v tom sama. Taky toho mám nad hlavu, ale hodně mi pomáhá, když na všechno, co musím udělat, pohlížím jako na zábavu. Když to dělám s chutí, jde to pak lépe a rychleji... :-) Hlavně se nestresuj. Přeji Ti, ať všechno brzy zvládneš a můžeš si zase vychutnat nějakou příjemnou chvilku s knihou v přírodě... :-) Měj se moc krásně!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Verunko, děkuji za ujištění, že v tom nejsem sama :) Moc ráda bych se na to dívala jako na zábavu, ale bohužel u některých povinností (hlavně těch školních) je to hlavně o splnění, a o zábavě ani nemůže být řeč. Ale zkusím Tvůj přístup aplikovat všude, a třeba se nakonec ukáže, že to vážně půjde :) Mockrát Ti děkuji, snad to brzy zase půjde :) Užívej si krásných jarních dní :)

      Vymazat
  2. Pěkná úvaha doplněná o úžasné fotky :) Spoustu těch pocitů znám. Zrovna teď bych se nejradši sebrala a odjela přesně tam, kde, jak říkáš, "lišky dávají dobou noc".
    P.S.: Strašně Ti to sluší!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc moc děkuji! (Vykouzlila jsi mi úsměv na rtech :)) ... Snad se těch lišek jednou dočkáme. Do té doby Ti přeji pevné nervy a sílu přečkat to bláznivé období, snad bude brzy od všech starostí klid :) A hodně štěstí u zkoušek a státnic :)

      Vymazat