Autor: Eowyn IveyNakladatelství: Fortuna Libri
Vydání v ČR: 2012
Překlad: Jana Middleton
Počet stran: 388
Překlad: Jana Middleton
Počet stran: 388
Anotace
Nesmírně silný, jímavý, brilantně napsaný příběh o nevšedním osudu dvou lidí, toužících po dítěti tak moc, až si jeho existenci přivolají. Román se odehrává v odlehlé aljašské končině a dny jeho hrdinů – Jacka a Mabel – jsou naplněny těžkou prací. Manželé se velice milují a trápí je jen marná touha po dítěti. Když toho roku napadne první sníh, ze samé radosti si postaví venku před domem sněhulačku. Následující ráno je však sněhulačka pryč – a na cestě jsou vidět drobné stopy. V příštích dnech Jack a Mabel několikrát z dálky zahlédnou blonďatou holčičku osaměle bloudící v lese – ale neodvažují se o tom zmínit jeden druhému ze strachu, že se jedná jen o přelud, podnícený dávno pohřbenými nadějemi na vlastní dítě… V tajuplné, překrásné, ale mimořádně drsné krajině se věci mohou jevit jinak než ve skutečnosti.
Odjet na Aljašku na počátku 20. století chce odvahu - není tu totiž skoro nic, jedná se o území, které se teprve má stát domovem pro tisíce obyvatel. A navíc, když je váš život v zaběhnutých kolejích, je těžké odjet a začínat od znova, v místě, kde skoro nikdo a nic není. Jack a Mabel však přesně tento krok podnikli. Potřebovali změnu a právě nový začátek mohl oživit jejich chuť k životu. Jejich každodenní život je plný těžké práce a osamělosti. Když však napadne první sníh oba pocítí příliv nové energie a jako kdyby se stali znovu malými dětmi, postaví před svým srubem sněhulačku - sněhovou holčičku.
Další den však zjistí něco neuvěřitelného - sněhulačka zmizela a přesně na tom místě, kde stála, začínají malé sněhové stopy. Aby se všechno zdálo ještě neuvěřitelnější, zpozorují, že blízko jejich srubu se často objevuje blonďatá holčička v modrém kabátku. Ale ani Mabel, ani Jack se neodvažují před tím druhým o holčičce zmínit, zima na Aljašce je dlouhá a bojí se, že možná začínají blouznit. Ale co když je ta dívenka opravdová, co se bude dít? Poznají ji blíž? Kde má rodiče? Co dělá sama uprostřed divočiny? Nebude to namísto nového začátku spíš jejich konec?
Další den však zjistí něco neuvěřitelného - sněhulačka zmizela a přesně na tom místě, kde stála, začínají malé sněhové stopy. Aby se všechno zdálo ještě neuvěřitelnější, zpozorují, že blízko jejich srubu se často objevuje blonďatá holčička v modrém kabátku. Ale ani Mabel, ani Jack se neodvažují před tím druhým o holčičce zmínit, zima na Aljašce je dlouhá a bojí se, že možná začínají blouznit. Ale co když je ta dívenka opravdová, co se bude dít? Poznají ji blíž? Kde má rodiče? Co dělá sama uprostřed divočiny? Nebude to namísto nového začátku spíš jejich konec?
Hodnocení
Jestli stejně jako já přistupujete k anotacím se značnou rezervou, je pro mě potěšením vám říct, že tahle anotace je přesná. Příběh Mabel a Jacka je silný a jímavý, aljašská krajina je tajupná, překrásná a drsná, a vy si tento příběh užijete do poslední chvíle.
Mabel a Jack jsou dva milující se lidé, kteří ovšem žijí svým způsobem odlišné životy. Jack má na starosti tvrdou práci a Mabel se věnuje domácnosti- přesně jak to dřív bývalo. Ale i v roce 1920 se věci mohou změnit. A to se mi na celém příběhu líbilo ze všeho nejvíc. Vidíte, jak se postavy mění přímo před vašima očima. Přesto však neztrácejí sebe sama, vždy si ponechají to, co je pro ně charakteristické, ale přesto neustrnou na místě, vyvíjí se. Kráčíte s nimi bok po boku na jejich trnité životní cestě, chápete je, rozumíte jim. A je jedno, že je vám o x desítek let méně než jim. Nechápu, jak to autorka dokázala, ale vcítit se takto do postav a naprosto jim rozumět, to je něco vzácného.
Nejde však jen o vyprávění smutného (nebo nakonec veselého?) příběhu. Kdykoli se totiž ukáže rodina Bensonových, přijdou chvíle oddychu a na čtenářově tváři se objeví úsměv. Esther Bensonová je totiž poklad - laskavá, rázná a neuvěřitelně vtipná žena. Pro mne byla tou nejoblíbenější postavou v celé knize. Dokázala Mabel poradit, pochopit, popostrčit a nakonec i uznat, že nikdo nemá vždycky pravdu.
Celý dojem z knihy umocnil ještě krásný popis aljašské přírody. V knize se hojně objevovala zvířata, která dodávala příběhu na opravdovosti. Je neuvěřitelná škoda, že dnes již není možné navštívit panenskou přírodu "tam na severu". Drsná krajina, která je ale také tou nejpřekrásnější kulisou pro magický příběh. Přesně taková je Aljaška na počátku 20. století v této knize. Chtěla bych se procházet po zasněžených vrcholcích společně s Jackem, pozorovat stopy s Garretem a vyhlížet z teplého srubu do noční temnoty v očekávání prvního sněhu, stejně tak jako Mabel.
Všechny tyto střípky nakonec vytvořily neuvěřitelně krásný příběh, který si budu pamatovat ještě dlouho.
Mabel a Jack jsou dva milující se lidé, kteří ovšem žijí svým způsobem odlišné životy. Jack má na starosti tvrdou práci a Mabel se věnuje domácnosti- přesně jak to dřív bývalo. Ale i v roce 1920 se věci mohou změnit. A to se mi na celém příběhu líbilo ze všeho nejvíc. Vidíte, jak se postavy mění přímo před vašima očima. Přesto však neztrácejí sebe sama, vždy si ponechají to, co je pro ně charakteristické, ale přesto neustrnou na místě, vyvíjí se. Kráčíte s nimi bok po boku na jejich trnité životní cestě, chápete je, rozumíte jim. A je jedno, že je vám o x desítek let méně než jim. Nechápu, jak to autorka dokázala, ale vcítit se takto do postav a naprosto jim rozumět, to je něco vzácného.
Nejde však jen o vyprávění smutného (nebo nakonec veselého?) příběhu. Kdykoli se totiž ukáže rodina Bensonových, přijdou chvíle oddychu a na čtenářově tváři se objeví úsměv. Esther Bensonová je totiž poklad - laskavá, rázná a neuvěřitelně vtipná žena. Pro mne byla tou nejoblíbenější postavou v celé knize. Dokázala Mabel poradit, pochopit, popostrčit a nakonec i uznat, že nikdo nemá vždycky pravdu.
Celý dojem z knihy umocnil ještě krásný popis aljašské přírody. V knize se hojně objevovala zvířata, která dodávala příběhu na opravdovosti. Je neuvěřitelná škoda, že dnes již není možné navštívit panenskou přírodu "tam na severu". Drsná krajina, která je ale také tou nejpřekrásnější kulisou pro magický příběh. Přesně taková je Aljaška na počátku 20. století v této knize. Chtěla bych se procházet po zasněžených vrcholcích společně s Jackem, pozorovat stopy s Garretem a vyhlížet z teplého srubu do noční temnoty v očekávání prvního sněhu, stejně tak jako Mabel.
Všechny tyto střípky nakonec vytvořily neuvěřitelně krásný příběh, který si budu pamatovat ještě dlouho.
Je to opravdu úžasná kniha, určitě jedna z nejlepších, které jsem letos přečetla. Příběh Jacka a Mabel mně naprosto pohltil a musím říct, že se mi i dost líbí ta obálka. Je taková jednoduchá, ale přesto k příběhu krásně sedí a v jednoduchosti je síla. :)
OdpovědětVymazatPřesně tak :) Chvílemi je to neuvěřitelně smutný příběh, ale stojí za to :)
VymazatDěkuji za zapojení a za krásnou recenzi, velice mě potěšilo, že jsme knihu vnímali téměř stejně a ty fotky parádní! :)
OdpovědětVymazatMoc děkuju za pochvalu :) a hlavně, že jsi tenhle projekt spustila, moc se mi líbil. Jestli bdueš v budoucnu pořádat další společné čtení rada se zapojím. :)
VymazatHezká recenze :) Mrzí mě, že jsem se Basteřina projektu nestihla zúčastnit. Ale jsem ráda, že jsem díky ní objevila Tvůj blog! A tuhle knihu si nechám spíš na zimní čtení u krbu :)
OdpovědětVymazatTo je škoda, ale snad to příště, až bude společné čtení, vyjde :) V zimě se bude číst určitě taky skvěle, snad se Ti zalíbí jako nám všem :) Jsem ráda za nového čtenáře, těším mě, že Tě tu mohu přivítat :)
Vymazat